Můj děda v čtrnácti už fárál
pod zemí
mě je dnes
dvacetšest
sotva jdu po nohou
nejde mi o život
a život nejde mi
sám fárám
do prázdna
pod černou oblohou
můj děda měl ruce
černý jak cikáni
a já zas cikánskou saz nosím
na srdci
mý srdce svobodný
celý
vočouzený
od dýmu
kterej jde z
uhlíku půlnoci
svoboda v samotě
samota v svobodě
jen ptáci se roděj
ve zpěvu
a s křídly
člověk když přichází v pláči a nahotě
těžko říct zda se v něm boží smích zabydlí
člověk má na výběr jak zajít od zlého
a když zlé přichází vydat se od něho
v cestě mu
zabránit
alespoň otázkou
každé váhání rozhodovat láskou
