To radši budu dál mlátit prázdnou slámu, 
než abych dny přežvykoval jako vůl, 
jasně, že máš pravdu, že jen zase 
rozbiju si tlamu a časem
budu mezi svými proti sobě sám 
jako červ na dně řásně 
v hřbetu mořský houby 
jak v plotě kůl
jako novorozenec v keři šeříku
    
Zase jen rozbiju si zuby
o nepřesnou větu, 
že jsem se chlubil světu cizím peřím
    
Že se moc vznáším 
jak Baron Prášil 
na vlastních koulích 
který visej z Foucaultova kyvadla 
Zem se mě snaží setřást jako býk
pevně se zdržím za madla 
za hrdla lahví a ohbí úsměvů
jen abych nebyl 
jen abych nebyl
jako vy 
    
To radši budu dál mlátit prázdnou slámu, 
než abych dny přežvykoval jako vůl, 
jasně, že máš pravdu, že jen zase rozbiju si zuby,
že jsem se moc chlubil cizím peřím 
toho, kdo stojí opodál 
a na koho ne z cela pevně věřím
a stejně si jeho peří do srdce zabodám
jako když zdobíš ikebanu
ale já i kdybych chtěl tak stejně nepřestanu 
protože se bojím, zbabělej mám strach
přežvykovat dny jak slámu a neztrácet se ve hvězdách
    
:Tak radši držím noci pevně v bocích  
a v pase je lámu a jediný, co mě teď mrzí je, 
že tě zklamu a že ti jednou budu jedno 
a že to jednou bude brzy.: 
    
Nevím, proč je tělo často 
rychlejší než duše,
i když je duše zkušenější a 
možná právě proto,
možná právě proto,
motám se ulicemi jak zbloudilý foton, 
snažím se dostat k jádru věci,
ale ani tam už nejsi.
    
Jak by to zpíval Novotňák 
- už přeci nejsme velcí
nebo tak nějak, já nevím, 
mě šel spíš vždycky bohužel macatej patos 
než čerstvej závan ironie,
    
ale co teď na tom,
ať žije, ať žije
proč si nepřipíjet 
černým škodolibým vínem,
který  se line z pípy jako rouno
mě se to líbí, mě se to snad líbí 
dokola dělat stejný chyby?
Alespoň v něčem neumět couvnout.
    
Toulat se černým vyhnanstvím noci, 
který je daleko širší než Sibiř,
dokola dělat stejný chyby,
jasně, že máš ve všem pravdu 
i v tom, že se takhle jednou v noci ztratím,
ale já musím zkusit tu noc přejít, 
musím v ní někde zpopelnit svou lásku, 
než se v mně zvrátí, 
než v chladném žáru dne sám zuhelnatím. 
    
:Že se moc vznáším 
jak Baron Prášil 
na vlastních koulích 
který visej z Foucaultova kyvadla 
Zem se mě snaží setřást jako býk
pevně se zdržím za madla 
za hrdla lahví a ohbí úsměvů
jako bych nebyl jako vy:
    
A proč piješ ? 
Protože se stydím.
A proč se stydíš, stydíš, stydíš? 
Protože piju,piju,piju.
A proč piješ, piješ,piješ, piješ, piješ, piješ ?
Protože se stydím, stydím, stydím, stydím, stydím, ..
A proč se stydíš, stydíš, stydíš, stydíš,stydíš, stydíš, stydíš?
Protože piju! Protože...