Skáču z ledu na led
v rozvodněné řece,
z rozsypaných karet
zkouším sebrat střelce,
havran pořád nepřistál,
vrána zatím neodlítla
sval srdce se pouští v cval
jako vraník Hatátitlá
všichni stáří hrdinové už jsou v pánu,
sám si si tu zbyl,
co a kdy jsi komu proved
že bys všem nějak odpustil,
oči sklopené,
jen sobě ne
ne ne
ne ne
ne ne
ne ne
ne.
všechno se tak podobá
šeptá ibyšek
svoboda i poroba
i škrundání v břiše
luna svažuje se stejně jako podbřišek,
výdech splašil vrány v hejně, cestou kdo by šel,
má milá proč už se zvedáš,
vždyť já ještě nepřišel,
všichni stáří hrdinové už jsou v pánu,
sám si si tu zbyl,
co a kdy jsi komu proved
že bys všem nějak odpustil,
oči sklopené
jen sobě ne,
ne ne
ne ne
ne ne
ne ne
ne.
Na okno až zaklepal
svatý František
na nic se ho nezeptám
jen rozliju tiše,
víno ať má sil,
když už tak hezky poprosil.
