Skáču z ledu na led 
v rozvodněné řece,
z rozsypaných karet 
zkouším sebrat střelce,

havran pořád nepřistál,
vrána zatím neodlítla
sval srdce se pouští v cval 
jako vraník Hatátitlá

všichni stáří hrdinové už jsou v pánu,
sám si si tu zbyl,
co a kdy jsi komu proved
že bys všem nějak odpustil,
oči sklopené,
jen sobě ne 

ne ne 
ne ne
ne ne 
ne ne 
ne. 

všechno se tak podobá 
šeptá ibyšek
svoboda i poroba 
i škrundání v břiše 

luna svažuje se stejně jako podbřišek,
výdech splašil vrány v hejně, cestou kdo by šel,
má milá proč už se zvedáš, 
vždyť já ještě nepřišel,

všichni stáří hrdinové už jsou v pánu,
sám si si tu zbyl,
co a kdy jsi komu proved
že bys všem nějak odpustil,
oči sklopené
jen sobě ne,

ne ne 
ne ne
ne ne 
ne ne 
ne. 

Na okno až zaklepal 
svatý František
na nic se ho nezeptám 
jen rozliju tiše,
víno ať má sil,
když už tak hezky poprosil.