Ztrácím se zcela, už koukají z těla
jen mé přední zuby.
Je-li to znamení, tak ať běží za ní,
vždyť její šaty splývají s mořem.
Točím se, tolik bych toho chtěla říct.
Ale nic. Zůstávám uvnitř.
Říká se o mně...
že už jsem umřela.
Pojedu do té maličké země
ve tvaru kraví skvrny.
A když to čekáš zcela nejmíň
- najednou roh! A co potom?
Den křížení, den kola,
točím se, tolik bych toho chtěla, ale..
Říká se o mně...
že už jsem umřela.
Chtěl jsem vám jenom říct, že jsem ráda na světě.
Chtěl jsem vám jenom říct, že jsem ráda na světě!
A kdyby to snad nebylo poznat...
...mmm, tak mě klidně liskněte!
Totiž
říká se o mně, že už jsem umřela.
