Ještě spíš,
nahážu ti malé vrabce do vrásek
u očí
Je štěstí
když z bouře prsten všude kolem jen na kopci holém
kde jsme
nepřší
Nepřší
tiším déšt slov tisícem větví co ví co ví co ví
větví
Já nespím, já jen uspávám slova
Ještě dřív
než si "lehni, přines, sedni" mávám
bezvětří
Nevětří
pak vítr vichr vytrh slova křičím
nevěří
Ještěří
štít je z roury skrýš v níž zalézt si
zmizí
Já nespím, já jen uspávám slova
Krabice od lednice je vagón, je kupé
Z Římského náměstí hned na náměstí v Římě
Stěhuje ji v náručí od televize k oknu
Ona sleduje pohyby jež jí nesou
Vystrašena bojí se povolit a pustit
A pak už se nikdy, nikdy pustit nechce
usíná mu doma
