Ještě spíš, nahážu ti malé vrabce do vrásek u očí Je štěstí když z bouře prsten všude kolem jen na kopci holém kde jsme nepřší Nepřší tiším déšt slov tisícem větví co ví co ví co ví větví Já nespím, já jen uspávám slova Ještě dřív než si "lehni, přines, sedni" mávám bezvětří Nevětří pak vítr vichr vytrh slova křičím nevěří Ještěří štít je z roury skrýš v níž zalézt si zmizí Já nespím, já jen uspávám slova Krabice od lednice je vagón, je kupé Z Římského náměstí hned na náměstí v Římě Stěhuje ji v náručí od televize k oknu Ona sleduje pohyby jež jí nesou Vystrašena bojí se povolit a pustit A pak už se nikdy, nikdy pustit nechce usíná mu doma