Když jarní tání mraky rozhání,
obzor se zdá být náhle blíž,
ten den ti mávám, sbohem ti dávám,
čekají dálky, vždyť to víš.

®: Já odcházím, jak mraky táhnou
a chtěl bych být pod nimi sám,
já odcházím tou cestou známou
a před sebou, a před
sebou jen obzor mám.

Za širou plání slunce se sklání,
však nekončí se cesta má,
svět lesních vůní, tisíce tůní
v náručí své mě objímá.

®:

®: 

a před sebou,
a před sebou jen obzor mám...