Když jarní tání mraky rozhání, obzor se zdá být náhle blíž, ten den ti mávám, sbohem ti dávám, čekají dálky, vždyť to víš. ®: Já odcházím, jak mraky táhnou a chtěl bych být pod nimi sám, já odcházím tou cestou známou a před sebou, a před sebou jen obzor mám. Za širou plání slunce se sklání, však nekončí se cesta má, svět lesních vůní, tisíce tůní v náručí své mě objímá. ®: ®: a před sebou, a před sebou jen obzor mám...