1. Poslouchám, jaký byste chtěli svět, sedím stranou a trochu závidím, ó..., pokud je tady co závidět, vám se zdá skvělý, v tom šeru ho nevidím. 2. Generační problémy nám zestárnou, o penzi si nesměle říkají, ó..., úlohu já nehraju pražádnou, tak jenom upíjím a už se ani nedivím. R: Jiní mi život mapují, legendou je ubrus politý, a život hluboký jak oceán, každý na něm sám a sám. 3. Zrození potomků je jim útěchou, ve vínku špatné svědomí, ó..., jen aby už nebylo pod střechou, už se jich netýká, a tak o něm nemluví. 4. Odsuzují hlavy plné nápadů, ubližují víc než všichni ostatní, ó..., popelník je rázem plný dohadů, kterým jsou všichni poplatní. R: Hlava mi klesá únavou, možná za to ani nemohou, že se léty takhle promění, a tak každý vede jen tu svou, okouzlen tou vlastní proměnou, říká tomu umění....