Noc bez měsíce slepá s deštem prišel chlad
den za dveřmi už klepá je přítel nebo had
jen já tu sedím lichá a černou barvím svět
v samotě ctyř stěn cítím zem se chvět.
Na retízku Panna srdce cistý jak sníh
potkávám ho zrána v ocích smutný smích,
je to moje voda živá co me krísí každý den
žádná fronta promenlivá - vezmu boty a jdu ven.
Muž v cerném jde poli a já za ním spechám,
za mnou kácí se stvoly a já to tak nechám,
slova od sazí krídel havraních,
jsem Tvá vlocka - už aby padal sníh.