Každej den je libo-li vám písne na rtech mít pak vyhnete se síni tísne ted ráno na me vyzývave mžourá težké bude ódu pet. Cerná s bílou v hlave se mi hloupe míchá pres prední sklo nic nevidím jak dýchám zima se mnou bez výcitek cloumá zlou má touhu se mnou jet. Když se me zeptaj jakej mám svet jó je moc pestrej, avšak ted mírne bled Ona mi chybí, ale já jí fakt né navíc sušenky jsou mokré, kafe studené - to né! Až se mi zas moje vcelky domu vrátí ulétly tak cestu zpátky musí znáti to potom pujdu pozde k ránu spáti kdo zná vcelky, to chápe a ví. Když se me zeptaj jakej mám svet jó je moc pestrej, jenom chvíli me hnet´ Ona píše, že ceká, no fakt dojemné teším se až reknu: holka, né né né né. Nicméne pak budu varit sám a prát si drobením sám sobe pridelávat práci hledím oknem, co není dávno pruhledné prstem škrábu tam, že mám ted pré. Však pískem tekutým mé ruce svuj lesk ztrácí je málo platné na siláka zkoušet hrát si proste okna se mi samy umýt neumí baby just come home to me.