Na slova jsi skoupá
chceš vymazat smích
do vočí ti vlítne pláč
jako příběh z knih vše se zamotá a já
zase se trápím!
Zdála ses mi stejná
stejná jako dřív
holka s vůní ve vlasech
na kterou jsem kýv vše se zamotá a já tuším v zádech stín
ten co mě nutí dál!
Když se mi zdáš pak chci ať mě máš až do rána
a v dlaních tvých rozbuší hřích srdce mý
když se mi zdáš pak chci ať mě máš až do rána
když se mi zdáš!
Ústa tvá jsou nejdál
dál než jsem si přál
že teď můžeš odejít
toho jsem se bál vše se zamotá a já
zase se trápím!
Čím se člověk spálí
má uhasit žár
mě to táhne za tebou
a znám tě minut pár vše se zamotá a já tuším v zádech stín
ten co mě nutí dál!
