Já potkal jsem chlápka, co za život prošel
skoro celej svět,
prej něco hledá a světem se toulá
už víc než dvacet let.
Tak ptám se, co viděl, co všechno už zažil
a co by ještě chtěl.
On zvedl hlavu a zlomeným hlasem
řek "chlapče poslouchej:
Velkej je svět a cesty jsou dlouhý,
všechny tě někam dovedou.
Já po nich šel, stokrát jsem bloudil,
a párkrát skončil na kolenou."
Prej všude už byl a všechno už viděl,
jen nic o co by stál,
a tak pořád hledá nějakou cestu,
po který by šel dál.
Já myslel, že kecá a chce jen pár drobných,
aby se zase sjel.
On hlavu zvednul, podal mi ruku,
řek "chlapče poslouchej:
Velkej je svět a cesty jsou dlouhý,
všechny tě někam dovedou.
Já po nich šel, stokrát jsem bloudil,
a párkrát skončil na kolenou."
Nejsme na svejch cestách náhodou,
bůhví kam nás všude zavedou.
Jako ten chlápek, co se vydal za štěstím,
někdy i rovný cesty maj svý rozcestí.
"Velkej je svět a cesty jsou dlouhý,
všechny tě někam dovedou.
Já po nich šel, stokrát jsem bloudil,
a párkrát skončil na kolenou.
Velkej je svět a cesty jsou dlouhý,
všechny tě někam dovedou.
Já po nich šel, stokrát jsem bloudil,
a párkrát skončil na kolenou."
