Něžně hladím tvář Tvou rozespalou,
proč se budím, když měl bych spát,
mý prsty hrajou svou hru dotýkanou,
nepřestanou Tě dlouze zvát.
Sen Ti radí, dává na vybranou,
co Tě nudí, co spoutává,
vůně těl klamou, zprávou odeslanou,
nechám stranou, co zůstává.
Nejsem já,
v sobě se sám už nevyznám,
co chtělo, že já nejsem já.
Nejsem já,
Tvý boky a víc už nevnímám,
Tvý tělo a já nejsem já..
Noční fámy samy si záviděj,
snad odeženou Tvůj tichej pláč,
do svítání se změníš v orchidej,
nebo jsem jenom špatnej hráč.
Nevěř už slovům a láskám pierotů,
noci jsou vlahý, mám zrádnej plán,
klaníš se bohům, co sázej na slepotu,
možná se trochu Ti vážnej zdám..
Nejsem já,
v sobě se sám už nevyznám,
co chtělo, že já nejsem já.
Nejsem já,
Tvý boky a víc už nevnímám,
Tvý tělo a já nejsem já..
Noční fámy samy si záviděj,
snad odeženou Tvůj tichej pláč,
do svítání se změníš v orchidej,
nebo jsem jenom špatnej hráč.
Nejsem já,
v sobě se sám už nevyznám,
co chtělo, že já nejsem já.
Nejsem já,
Tvý boky a víc už nevnímám,
Tvý tělo a já nejsem já..
Nejsem já,
ve svý duši se sám už nevyznám,
co chtělo, že já nejsem já.
Nejsem já,
Tvý boky a víc už nevnímám,
Tvý tělo a já nejsem já..
