Sněhem i pouští, řekou, co nepřestává
dál marně hledám svou ztracenou tvář
po vodě pouštím sny, kterým jména dávám
na cestě potkávám jen závist a zášť
Ve snech tě vídám, příteli, brachu vzácný
do dálky volám, ty nepřicházíš
možná se mýlím, jsi snad jen přelud krásný
ta krutá pravda mi však nedochází
To strádání strach nahání
proč ránu v srdci mám
když tuším svítání
Sněhem i pouští, řekou, co nepřestává
dál marně hledám svou ztracenou tvář
životem bloudím, hledat tě nepřestávám
jsi možná blízko, ale chceš zůstat sám
To strádání strach nahání
proč ránu v srdci mám
když tuším svítání
To hledání mě dohání
do spárů zoufání
a činit pokání
To strádání strach nahání
proč ránu v srdci mám
když tuším svítání
To hledání mě dohání
do spárů zoufání
a činit pokání
