Je to chaos, jsou to zmatky,
dostalas mne na lopatky,
mám teď srdce samou láskou
zmámené.
Myslím na tě, kudy chodím,
já vím, že se k tobě hodím,
jenže ty máš srdce asi
z kamene.
R:
Proč tvůj pohled tolik mrazí,
proč tě nesmím políbit?
Řekni, lásko, co mi schází,
já to zkusím napravit.
Jsi můj anděl zka- zka- zkázy
a já jsem tvůj satelit;
na mobilu čtu si vzkazy:
Dej mi pokoj, nech mě být!
Možná, že jsi trochu jiná,
žádná troska, socka, špína,
v jistých věcech dosti málo
zkušená.
Co na tom, že nemáš vlasy,
jsi ozdobou bílé rasy,
jsi tak čistá, vůbec nejsi
zkažená!
Už se těším na úterý,
až v triku, co šil Fred Perry,
upřeš na mne modré oči
nevinné.
Uvidím v nich pohrdání;
co ti vadí, nevím ani,
možná to, že jsem jen negr
z Karviné.
R:
