Svůj dlouhý kabát z ticha dám honům napospas, když dáma nepospíchá, je v koncích kmotr čas. Tvůj osud alchymista, ti černé z nebe snes, Jen jedním jsem si jistá, že život není pes. Tvé modlitby a výzvy snad ze strachu kryl prach, jsi nad věcí a dál se usmíváš. Kde tekla krev, jsou jizvy a strachem zůstal strach, tak to je a co s tím naděláš. Občas tě oči pálí, to stáří, chce si hrát. Já s úsměvem si říkám "cest la vie" Ten dlouhý kabát z ticha, ať vezme si už ďas, když dáma nepospíchá, je v koncích kmotr čas. Tvůj osud alchymista, ti černé z nebe snes, jen jedním jsem si jistá, že život není pes, že život není pes, že život není pes, že život není pes.