Tam, kam slunce nevidí
Tam, kam smí jen stín
Kde hluboko je do lidí
Kde i mě je trochu míň
Kde každá píseň ztroskotá
V půlce sloky
Jen tam obsah života
Neměří se roky
Kam měsíc nesvítí
Kam se musí ze schodů
Kde skřivánkům na niti
Vracím jejich svobodu
Děkují mi ptačím tancem
A pak je vítr odvěje
A když sčítám jejich šance
Vychází mi naděje
Tam, tam, tam
Tam musí každý sám
Tam dobře to znám
Tam má svoje kořeny
Strom myšlenkou vznešený
Tam vše, co na něm roste
Je pokorné a prosté
Tam, kam hvězdy nechodí
Kde černá voda spí
Kde se ticho nalodí
A všichni svatí s ním
Kde se svléká donaha noc
A všechno v ní
Kde na krásu se nesahá
Kde se láska uskrovní
Tam má svoje kořeny
Strom myšlenkou vznešený
Tam vše, co na něm roste
Je pokorné a prosté
Tam, tam, tam
Tam musí každý sám
Tam dobře to znám
Tam má svoje kořeny
Strom myšlenkou vznešený
Tam vše, co na něm roste
Je pokorné a prosté
