noční motýl sražen k zemi světlem denním žádá nový nádech a probuzení stává se jiným s ním stávám se jinou v záchvatu noci se dvě tváře spojí v jedinou slzy mě naučí se usmívat když noc oči otvírá a já usínám i do sítí pavoučích se dá štěstí chytat a smrti v křídlech andělských už nemusím se bát mraky plujou s vědomím že až příjde čas spustí se déšť nastane den kdy vzpomenem si na paměť na naše rány bolavé slzy mě naučí se usmívat když noc oči otvírá a já usínám i do sítí pavoučích se dá štěstí chytat a smrti v křídlech andělských už nemusím se bát o to co teď mám co budu mít a co chci aby milovaní ještě žili přeju si aby nekončily dny aby už nekončily dny slzy mě naučí se usmívat když noc oči otvírá a já usínám i do sítí pavoučích se dá štěstí chytat a smrti v křídlech andělských už nemusím se bát