Už se vůbec nepoznávám,
mluvím k sobě cizím jazykem.
Cizí slova v cizím tempu,
říkám zcela cizím přízvukem.
Už jsou mrtvé staré touhy,
přívalové vlny v toku dní.
Zaplavili prázdná místa
a les je v nich chybnou výplní.
A mé tělo je tak jiné,
nečekaně plné vášně.
A mé tělo je tak jiné,
konečně ho beru vážně.
Konečně ho beru vážně.
Hodně pro mně znamenáš,
přiznat to už tolik nebolí.
A když se zeptáš: "Co se děje?"
řikám: "Nic, jen se už nebojím."
A mé tělo je tak jiné,
nečekaně plné vášně.
A mé tělo je tak jiné,
konečně ho beru vážně.
A mé tělo je tak jiné,
nečekaně plné vášně.
A mé tělo je tak jiné,
konečně ho beru vážně.
Konečně ho beru vážně.
