Volám a vravím počkaj, hneď som pri tebe
viem, že mi to trvá.
Dnes pôjdem domov novou cestou
nie tou, čo býva plná.
Cez červený most
roklinou sklenených veží
sľubujem, že sa nikde nezdržím, láska
už naozaj bežím.
Voláš a pýtaš sa kde som,
už bolo dávno jedenásť hodín.
Takýto čas spoločnej večere
vraj nepatrí do lepších rodín.
Len nadýchneš vzduch
a vydýchneš slová
padajú na mňa ako zvyšky domu,
čo som pre nás nedonavrhoval.
Čekám, čekám, čekám, čekám,
čekám, čekám a čekám.
Lidi co tohle zvládaj déle než rok,
já před vámi smekám.
Jenže to nejsem já,
na co se vzteká a křičí.
Ještě chvíli a nebudu tvá
ani svá, nebudu ničí.
Míjíme se, míjíme se, míjíme se, míjíme se, míjíme se,
kde se míjejí se, míjejí se, míjejí se, míjejí se, míjejí se.
Míjíme se, míjíme se, míjíme se, míjíme se, míjíme se,
kde se míjejí se, míjejí se, míjejí se, míjejí se, míjejí se.
Prídem domov a všade je tma a ticho,
na ten čudný pocit rýchlo by som si zvykol.
Nechala si mi len odkaz v očiach kocúra,
pichol ma pohľadom a k dverám sa posúva.
