Vlak nestíhám, na tvůj úsměv vzpomínám. Jednou mám o co stát a víc už nechci řvát. Ale teď se zdá, že chcem stát o černobílou múzu. Můžem chtít víc se smát, spolu stát se nekonečnou hrou. Mám tě chtít jednou zaujmout? Ať rozhoduje v mém životě vyšší soud, Tak nezapomeň, já se nikdy nešetřím a neváhám. Vím, co chci, mířím za štěstím. Že mi to nepřejou, než se polepším. Proč neustále ocitám se na scestí, pak zaváhám. Snad nemáš strach.... Já nejsem sebevrah. Nemám chuť teď prosit zas o tvůj kousek tvých krás. Ať přestanou se už smát, že neumím si na nic hrát. Teď se zkus podívat, jak ti zpívám černobílá Mám tě chtít jednou zaujmout? Ať rozhoduje v mém životě vyšší soud, Tak nezapomeň, já se nikdy nešetřím a neváhám. Vím, co chci, mířím za štěstím. Že mi to nepřejou, než se polepším. Proč neustále ocitám se na scestí, pak zaváhám. Mám tě chtít jednou zaujmout? Ať rozhoduje v mém životě vyšší soud, Tak nezapomeň, já se nikdy nešetřím a neváhám. Vím, co chci, mířím za štěstím. Že mi to nepřejou, než se polepším. Proč neustále ocitám se na scestí, pak zaváhám.