Hmi  Emi  G  D  F#mi  Hmi   Emi  F#mi

         Hmi   Emi        G     D  F#mi Hmi     Emi  F#mi
1. Dívka bledá ze starého hradu co vychází nocí na cimbuří.
   Pokoj hledá a nenachází, bílý závoj zavlaje na věži.
   Záhadnou svou mocí čelo chmuří, její závoj nezamrazí.

           Hmi        F#mi      A        E
R: Kdo chce znát bílou paní přeruší noční spaní,
          Hmi       F#mi      E
   kdo má rád bílou paní, ten vytuší...

   F#mi                                            E
X: Smutek z jejích nočních procházek po rozpadlých zdích,
   F#mi                                      G      
   smutek vynucených vycházek po zaprášených síních.

2. Měsíc bledý velikou má vadu, svitem nezahřeje, jenom chladí.
   Smutně hledí, bez úsměvu, ozvěna kroků utichne v protěži.
   A vítr nezavěje, nepohladí, drsnost roků bez prodlevy.

R: Kdo chce znát...

X: Smutek z jejích nočních procházek...

            F#mi     F#mi/E F#mi               E
*: Když pak stojíš v mým zákoutí s pohledem do kraje z gotického okna,
   tak málem tě to zarmoutí, že vítr vlasy rozevlaje u gotického okna.
        F#mi                       E
   Tvůj smích ji probudí z denního spánku neviditelná pro nás.
   Její dech nás zastudí zachvěním vánku, neviditelná pro nás.
   F#mi                 E  F#mi            
   Už neche být duchem, už nechce být sama,
   nechce být smutná, tak moc ji to schází.

                     Hmi    F#mi             A   E
R1: Z krve a citů, má lásko, nesmíš být bílou paní,
    lásko, nesmíš být bílou paní.
    Má lásko, nesmíš být bílou paní,
    lásko, nesmíš být bílou paní,
          A   E       A   E
    bílou paní, bílou paní...