Bezmocný, bezbranný ty nejsi a málo je vnímáš nekřičí, doufají snad můžeš víc jim dát Stavíme z myšlenek ledový hráze absence pocitů ve studnách lží skrytý za ideje, slova a fráze spěcháme do krytu za zlatou zdí Když někdo nemůže, má prostě smůlu co je nám do toho, nechte nás být nikdo se nestydí, nikdo nepomůže a zbytky svědomí dávno už spí Bez viny, spoutaní ty nejsi a málo je vnímáš oceníš, jednou oceníš kdo dává a ne se jen dívá Jednou nám vykvete jen černá růže z absence pocitů, z výmluv a lží z nechuti pomoci toho, kdo může nevidí, neslyší za zlatou zdí Jednou to zažiješ na vlastní kůži jednou to pochopíš, pozděj či dřív jednou si vzpomeneš na černou růži a až jí utrhneš, zvadneš i s ní