Tváře kamenný, pohltí plameny,
pálej svou vlastní touhou.
V popelu znamení, za živa staženi,
být pouze sám sobě slouhou.
V propasti schozený, no to nevím proč.
Do kolen sražený a v očích mám cizí moč.
Dívám se ke slunci a vidím už jenom tmu.
V tom čase spolčeni, jsme navždy se smečkou psů.
Pokrytec pod kříži, v zástupu upíři,
sedí nad hliněnou hroudou.
V zákopech opium, ve jménu azylu,
čin smrdí hrdinou rouhou.
V propasti schozený, no to nevím proč.
Do kolen sražený a v očích mám cizí moč.
Dívám se ke slunci a vidím už jenom tmu.
V tom čase spolčeni, jsme navždy se smečkou psů.
V propasti schozený, no to nevím proč.
Do kolen sražený a v očích mám cizí moč.
Dívám se ke slunci a vidím už jenom tmu.
V tom čase spolčeni, jsme navždy se smečkou psů.
