A Boy and His Kite
A Boy and His Kite je sólovým hudebním projektem amerického zpěváka, textaře a producenta Davea Wiltona z Colorada. Wiltonův zvuk kombinuje upřímný indie rock s promyšlenými folk texty a instrumentací, přičemž jeho vokální styl bývá přirovnáván k Benu Gibbardovi z Death Cab for Cutie či Jeremy Enigkovi ze Sunny Day Real Estate. Wilton přináší do svých skladeb zkušenosti z více než dvaceti let působení jako producent a zvukový inženýr, přičemž se jeho tvorba vyznačuje poetickým vyprávěním, které spojuje osobní zápasy s nadějí a romantickými motivy.
Průlomovým okamžikem v kariéře A Boy and His Kite se stalo zařazení singlu Cover Your Tracks do soundtracku filmu Stmívání: Rozbřesk - 2. část (The Twilight Saga: Breaking Dawn Part 2) v roce 2012. Tento úspěch otevřel Wiltonovi cestu k širší pozornosti v indie hudební scéně a pomohl etablovat jeho jméno mezi začínajícími talenty. Wiltonovo debutové album, které vyšlo pod stejným názvem jako projekt, bylo následně zahrnuto do kolekce Google Play "Best Unsigned Artists of 2012", což potvrdilo jeho schopnost upoutat pozornost bez podpory velkých hudebních vydavatelství.
Dave Wilton působí z Lafayette v Coloradu, kde provozuje nahrávací studio Coalesce Audio (dříve vedl studio St. Ida's Recording Studio). V tomto studiu nejen že produkuje svou vlastní tvorbu, ale za poslední dekádu pomohl formovat zvuk dalších indie umělců jako Josh Garrels, Latifah Phillips nebo Jason Upton. Wiltonova práce jako producenta významně ovlivnila jeho vlastní hudební styl a přístup ke kompozici, přičemž jeho zkušenosti s vytvářením nahrávek pro ostatní umělce se promítají do bohatosti a emocionální artikulace jeho vlastních projektů. Kromě A Boy and His Kite je Wilton také členem skupiny Loud Harp.
Po sedmileté pauze v tvorbě se A Boy and His Kite vrátil v červenci 2020 s albem The Path Became A Ghost, které bylo financováno prostřednictvím úspěšné kampaně na platformě Kickstarter, kde získalo podporu od více než 400 sponzorů. Tato snaha překročila původní cíl dvaceti tisíc dolarů a dokázala, že Wilton si za roky vybudoval věrnou fanouškovskou základnu. Návrat k tvorbě po delší přestávce potvrdil, že název projektu - metafora dítěte vydaného na milost větru - neztratil na aktuálnosti a že Wiltonova schopnost vytvářet hudbu v místech, kde se boj setkává s nadějí, zůstává jeho charakteristickým rysem.
