Už pár let zkouším jinak žít - já počítám.
Všechno co měl bych v sobě mít - to zapomínám.
Těžko si můžu s klidem říct - v tom nelítám,
proč ve všem máchá pracky svý - ta kůže líná.
Když někdy prachy kolem jdou - proč nesednou
a jiný do něj nešlápnou - mám botu hnědou.
Snad každou nemoc zákeřnou - mám za sebou.
A není vůbec náhodou - že se tu válí.
Smůla, proč do mě se jen dává?
smůla, mi prdel nakopává!
smůla, jak chce, tak se mnou mává!
Holky jak z hlídky pobřežní - když kolem jdou
já chytám barvu po třešních - a v plným zrání.
Každej mi nohy podráží - obě najednou,
zbejvá jen sedmý podlaží - jak vyzrát na ní.
