Proklínám

Žentour

Prázdnej byt je jako past,
kde růže uvadnou, 
po tisící čtu Tvůj dopis,
na rozloučenou,
píšeš, že odcházíš, 
když den se s nocí střídá, 
vodu z vína udělá,
kdo dobře nehlídá.

Píšeš:"Proklínám, 
ty Tvoje ústa proklínám,
Tvoje oči, ledový,
v srdci jen sníh, 
sám a sám, 
ať nikdy úsvit nespatříš,
na ústa mříž, oči oslepnou,
ať do smrti seš sám.

Tvoje oči jsou jak stín,
a tvář den, když se stmívá,
stromy rostou čím dál výš,
a pak je čeká pád.
Sám s hlavou skloněnou,
všechny lásky budou zdání,
po tisící čtu Tvůj dopis,
na rozloučenou.

Píšeš:"Proklínám,
ty Tvoje ústa proklínám,
Tvoje oči ledový,
v srdci jen sníh, 
sám a sám, 
ať nikdy úsvit nespatříš,
na ústa mříž, oči oslepnou,
ať do smrti seš sám.

Proklínám,
ty Tvoje ústa proklínám,
Tvoje oči ledový,
v srdci jen sníh, 
sám a sám, 
ať nikdy úsvit nespatříš,
na ústa mříž, oči oslepnou,
zůstaneš sám.

Proklínám,
ty Tvoje ústa proklínám,
Tvoje oči ledový,
v srdci jen sníh, 
sám a sám, 
ať nikdy úsvit nespatříš,
na ústa mříž, oči oslepnou,
a do smrti sám.

Ať nikdy úsvit nespatříš,
na ústa mříž, oči oslepnou,
a do smrti seš sám.