Je první máj a já jsem si vzpomněl,
že už jsem dlouho nevyznal svůj cit.
Osobě, co vše, vždy dělala pro mě
a já v srdci jí vždy budu mít.
Někdy se city zdaj tak samozřejmý,
že člověk potom říct zapomíná.
Že důvodem důvodem důvodem důvodem,
proč každý ráno chci vstát - no, že to jsem já!
Do písku pláže chci vepsat svý jméno,
vykřičet chci ho do všech světa stran.
Den co den zkoušet si chci připomenout,
že jsem tím nejskvělejším - koho znám.
Líbat chci chodník, po kterým jsem kráčel,
napsat si statisíce serenát.
Vždyť důvodem důvodem důvodem důvodem,
proč se od rána chci smát - je, že se mám rád!
Čím je to dneska, čím, že můj vztah není opětován?
Proč už mi nestačí ten krásnej cit, co k sobě chovám?
Furt se chci měnit a nejsem si dobrej a o sobě pochybuju,
vždyť přece nikoho nikoho nikoho nikoho na světě tak, jako mě - nemiluju!
Po nocích listuju si ve svých fotkách,
objímám peřinu podníž jsem spal.
Postávám pod oknem svým, snad se potkám
a možná pak pozvu se dál.
Vždyť není nic, co bych udělat odmít,
jen abych jednou si sám sebe všim.
Tím důvodem důvodem důvodem důvodem,
proč jsem za blázna a rád - je, že jsem si vším!
Čím je to dneska, čím, že můj vztah není opětován?
Proč už mi nestačí ten krásnej cit, co k sobě chovám?
Furt se chci měnit a nejsem si dobrej a o sobě pochybuju,
vždyť přece nikoho nikoho nikoho nikoho na světě tak, jako mě - nemiluju!
Ač vraštím čelo vždy, když stoupnu na váhu
a často kritizuju i svůj zjev.
Nemívám rozum či naopak odvahu
a vlastně obecně piju si krev.
Přesto jsem tím, koho vždycky chci chránit,
tím, za nejž nikdy neváhám se rvát.
Tím důvodem důvodem důvodem důvodem jsem, že dojde mi snad, že fakt se mám rád!
Čím je to dneska, čím, že můj vztah není opětován?
Proč už mi nestačí ten krásnej cit, co k sobě chovám?
Furt se chci měnit a nejsem si dobrej a o sobě pochybuju,
vždyť přece nikoho nikoho nikoho nikoho na světě, tak, jako mě - nemiluju!
