Každou středu procházím krizí středního věku, v srdci mám řeku
Je to veletok z jedniček a nul a můj život se hnul, když se mezi nima usídlila dvojka, co jak elektrická výbojka
vysílá signály do mejch nervovejch zakončení a můj pohled na věci se mění
Nejdřív si říkám, že jsem ve tvejch očích nej, pak jsem trochu zmtenej, pak mě poleje pot studenej
Co když je to všechno jinak, než to vnímám, a když zavřu oči, svět se v protisměru točí
a co je pro tebe pravý, je po mě levý, a já jedinej to nevím
Čtu si tvoje esemesky, je mi hezky, pak ale změnim intonaci a dostanu z nich zcela jinou informaci
Podivnej bacil vzal si mě za cíl a do mýho mozku nejistotu zasil
Vím, že tvoje NE může znamenat ANO, jediný, co nevím je, kdy je do něj zašifrováno
ze tvejch rtů zkouším odečítat skutečný významy slov a je to lov,
ve kterým jsem předem odsouzenej k tomu
být lovnou zvěří, co si nikdy neověří, jaks o se mnou měa, cos do toho chtěla
Jestli jsi mě vůbec někdy měla ráda, dneska můžu jenom hádat
R: Nikdo mi nenapoví, ani mi nepoví
Máš na to malou hlavu nech to koňovi
Nikdo to nepoví, ani nenapoví
Navzájem jsme si otevřeli cely, nevím, zda moje slova k tobě doletěly
Zda směly sdělit, co sdělit měly, napadaj mě různý interpretace, za a) za b) za c)
Je to deformace komunikace, už mě netěší řešit tvýho srdce motivace
v hlavě si vracet film o nás dvou a soužit e každou scénou, kde nejsem hlavní postavou
Ve větách bez interpunkce jejich funkce prostě není k nalezení a významy se mění
a není viníků v tom moři otazníků, kde to co už je dávno pasé, řeším zase
R: Nikdo mi nenapoví, ani mi nepoví...
Takhle se cítím, jsem moucha chycená v mobilní síti
a hovory okolo mě se měněj v šumy, s otevřenou pusou na o čumím a ničemu nerozumím
Nerozumím tomu kolem sebe ani tomu v sobě, nerozumím tomu kolem sebe ani tomu v tobě
Nerozumím tomu kolem sebe ani týhle době a nevěřím, že na tom nejsi podobně
R: Nikdo mi nenapoví, ani mi nepoví...
