Co Čech, to muzikant, a všichni známe svoje noty,
a dějiny jsou jako píseň, různý doby vracejí se v kruhu.
Ve sloce chceme říct svůj názor, v refrénu křičíš s davem hesla a bonmoty,
a pak přijde čas na mezihru a to nejbejvá nám nežli držet hubu.
Sloka už tu byla, teď se křičej ty hesla.
Jestli ti to vadí, rádio zeslab.
Za to, co teď zní, já vinu nenesu,
jenom zpívám, co se píše v partesu.
Pár posledních not, pak zase
bude ticho v nástrojích i v hlasech.
Pravdu nechcem zpívat přece,
to radši dát fant.
Pár posledních not, pak zase
řeknem, že jsme tenoristi,
tak proč zpívat v base?
Vždyť to známe, já nic, já Čech,
já muzikant, já muzikant.
Co Čech, to muzikant, a všichni známe svoje fandy.
A víme, že je lepší neříkat jim nic, než pro rozdílný názory je ztrácet.
Co máme na srdci, si radši necháme na jindy.
Chcem hudbu spojovat, a kdo ne, pro ostatní je zrádce.
Tak to po mně nechtěj, vždyť ví to celej vesmír,
že když je o čem zpívat, už se to nesmí,
a já nepromarním to, co dostal jsem z hůry,
za to, co neprojde sítem cenzury.
Pár posledních not, pak zase
bude ticho v nástrojích i v hlasech.
Pravdu nechcem zpívat přece,
to radši dát fant.
Pár posledních not, pak zase
řeknem, že jsme tenoristi,
tak proč zpívat v base?
Vždyť to známe, já nic, já Čech,
já muzikant, já muzikant.
A tak touhle písní nehodlám nic říct.
Dovopravdy, nic to neznamená.
Nenarážím v ní na žádný události,
a už vůbec né na žádný jména.
A tak touhle písní nehodlám nic říct.
Dovopravdy, nic v ní není skrytý.
Mlčím přesně tak, jak kdo si to dnes žádá,
Věř, že budeš brzo mlčet i ty!
I ty! I ty! I ty! I ty! I ty! I ty! I ty! I týyý!
Pár posledních not, pak zase
bude ticho v nástrojích i v hlasech.
Pravdu nechcem zpívat přece,
to radši dát fant.
Pár posledních not, pak zase
řeknou, že jsme teroristi
jednoduše v base.
Vždyť to znáte, já nic, já Čech,
já muzikant, já muzikant.
