Šťastný můzy durový stáčí slzy z okapů,
když ty smutný molový vybrečí se do mraků.
Každý den tu čekají, až se zhorší počasí
a pak slzy srkají, suchou žízeň uhasí.
Takhle poznáš jak ti je, podle tercie, člověče.
Jednou z krásnej rozpaků se oči zvedají,
jindy zase z oblaků slaný slzy padají.
Někdy za rty zazáří bílý klapky klavíru
a pak tváře povadnou jak z mastnýho papíru.
Takhle poznáš jak ti je, podle tercie, člověče.
Takhle poznáš jak ti je, podle tercie, člověče.
Takhle poznáš jak ti je, podle tercie,
která skrejvá záhadu.
Jednou slzy nalije, jindy štěstím opije,
ráda mění náladu.
Sama v tobě ožije, celýho tě probije,
když ti v žilách proteče.
A tak poznáš jak ti je, podle tercie, člověče.
Tahle víla provází každýho z nás po sluchu,
právě tebou prochází, tak ji chytni za ruku.
A teď řekni jak ti je (řekni jak ti je).
Řekni jak ti je (řekni jak ti je).
Řekni jak ti je, podle tercie, člověče.
Řekni jak ti je, podle tercie, člověče.
Takhle poznáš jak ti je, podle tercie,
která skrejvá záhadu.
Jednou slzy nalije, jindy štěstím opije,
ráda mění náladu.
Sama v tobě ožije, celýho tě probije,
když ti v žilách proteče.
A tak poznáš jak ti je, podle tercie, člověče.
