Seděl jsem u kafe, hrála hudba a byla to vata,
když najednou na podlaze zamrkaly dvě koťata.
Mňau, mňau, pane, pane, po obědě vítr vane,
měl byste si místo kafe dáti bacha.
No tak ahoj, už mne to doma nebavilo no a proto jsem vypad,
stačilo málo a stal by se ze mě asi psychopat.
Tak si dám kafe a sednu si do chládku na zahrádku,
jenomže jak zjišťuju ani tady není zdaleka vše v pořádku.
Tak třeba támhle se lidi snaží marně vymačkat z kapra kaviár,
no to je materiál.
No tak ahoj, ty už jdeš pryč?
už mne to doma nebavilo, propadal jsem depresi,
to radši budu mít v noci nad hlavou nebe, nežli postel s nebesy.
Chci vidět úplně všechno, abych moh potom o tom doma vyprávět,
jenomže jak zjišťuju, tak je venku jakoby takovej zvláštní svět.
Tak třeba támhle se lidi snaží marně vymačkat z kapra kaviár,
no to je materiál.
Seděl jsem u kafe, hrála hudba a byla to vata,
když najednou na podlaze zamrkaly dvě koťata.
Mňau, mňau, pane, pane, po obloze vítr vane,
měl byste se místo kafe sbalit radši na kanape.
Tam si povíme všechno, i to co nevíme
a když nás podrbete za ušima, zjistíte že vrníme.
Mňau, mňau, pane, pane, po obloze vítr vane,
já to tedy beru, i když nemám tušení, co se stane.
