E             A              E                                   H7
Znám na nebeskejch pláních starej kemp, kam lítaj v bouřkách supi šediví,
  E               A             E                       H7       E
a tenhle flek zná v nebi každej tramp, a nikdo z nás se tomu nediví.            
    A            H7            E       A            H7             E  H7
Tam pod cummulem hrady z mraků jsou, a pod nima zní věčnejch kytar tón,
   E         A              E                   H7        E
co madrigale hrajou strunou zlou, a píseň smrti zpívá baryton.
            

    E        A       E                                  H7
Sám u potoka slz tam sedávám, a vyklepávám nohou známej takt.
   E         A      E                       H7            E
Já naději si velkou nedávám, a že je nás tu víc tak to je fakt.
  A          H7            E        A            H7         E   H7
A sedává tam se mnou Zdena Rott, co zpíval písně hlasem chvějívým.
  E            A              E                        H7         E
A kolem nás je starejch kytar šrot, a střepy z lahví s pivem pěnivým.


   E               A           E                              H7
Je spousta cest co vedou kolem nás, my nikam nejdem oheň hoří dál.
   E              A         E                  H7            E   
Ze starejch lásek nábojovej pás, má kolem boků kdo se holkám smál.              
     A                 H7         E        A           H7            E  H7
Jsme starejch dobrejch časů bílej pták, co ukrádal nám pěnu zašlejch dní.  
    E           A                E                      H7         E
Nám dávno kdesi v mracích zmizel vlak, co měl jen jeden vagón poslední.
  

    E          A             E                               H7
Nám do ohňů se vkrádá slunce jas, a obloha sem sype hvězdnej prach.
   E            A        E                   H7          E
My nepotřebujem na cestu pas, a dávno zmizel z čehokoliv strach.
    A             H7    E         A           H7              E H7
Nám nad hlavou se trůny kymácí, a frenetickej potlesk z dálky zní.
   E           A         E                    H7              E
Do mraků řveme že se vyplácí, bejt vobyčejnej dělník všedních dní.


   E              A          E                              H7  
My nepoznali jsme jak chutná moc, my dobře známe bufeťáckej smích.
    E         A             E                   H7        E
Nám ke štěstí stačí hvězdná noc, nám pocit moci nenahradí líh.
   A          H7        E       A              H7               E   H7
My známe vůni hospod po ránu, k nám modlí se i mnohá z hezkejch žen.
   E            A       E                      H7          E
My víme co jsou rána po flámu, nám k životu už nestačí jen den.


    E          A             E                                      H7  
Nám do podzimu brečel tichej déšť, nám věčnejm psancům zablácenejch cest.
   E         A            E                  H7               E
My nepoznali moře, vem to nešť, my známe jen nádraží velkejch měst.
   A         H7              E        A       H7      E   H7
Ve spacáku z usáren zpuchřelejch, tu dožíváme lásky ztracený.
    E            A           E                       H7      E
Nám s mrakama se do dálky už zdejch, sen o normálním žití na zemi.


    E       A           E                                      H7
Nám na zemi se učí děti lát, nám bezejmenejm strážcům tichejch míst.
   E        A             E                   H7          E 
My učili se čistejch dětí bát a denně hořkost museli jsme jíst.
    A          H7          E        A             H7          E H7
Nám špinavejm a votrhanejm psům, co kradou děti a maj spousty žen.
   E        A           E                     H7       E
Se neobrací hlava k nebesům, když zvony zní a dohasíná den.


    E          A       E                                     H7
Tak sedíme tam v kempu nebeským a paďouři nám sloužej za pár piv.
   E                A          E                    H7          E
Ve zhaslejch vočích máme jenom dým a mrtvej klid tu není žádnej div.
    A            H7        E      A          H7        E  H7
Nás sedává tu na pár tisíc snad a mlčíme jak mlčet umí čas, hmm.
    E            A         E                    H7           E
Jen chorál kytar ukájí náš hlad, nás mlčenlivej zástup lovců krás.