Es7 E7
E A E E6
Nad pasekou vyhouplo se slunce už se víčky prodírá,
A Gis
na řasách má kapky rosy duhově se na mě usmívá.
Ami H
Do mý tváře slunce praží modrá obloha se snaží
H7
dál zas mě vést dál jen vést.
E A
R: Já dokud nepoznal jsem cesty dlouhý
Cismi Gis7
tak žil jsem jako jiný žijou snad.
A E
A měl jsem jako každej svoje touhy
Fis7 H7
až došlo mi že můj dům není hrad.
E A
Já vyletěl jak ptáci létat umí
Cis Gis7
a kdo ucítil se mnou ohně dým,
A E
poznal jsem, že jen ten porozumí
H7 C7 H7 E
životním signálům kouřovým.
Hradbou lesa když se prodírám a náhle mám před sebou kraj.
Panenky se stáhnou jak mi náhle vstoupí světlo na okraj
očí které dálku vidí očí které mají lidi
dál zas jen vést dál jen vést
R: Já dokud nepoznal ...
Es7 E7
