Je to tady s náma nějak nahnutý, jakoby nám někdo sebral klid,
nic neplatí a nic už není na tuty a nic už není, jak by mělo být.
Jenom blázni zkouší hledat nahou tmu a slyšet ticho, že až skoro bolí,
jenom blázni hrají holkám na loutnu, Yesterday anebo Hallo Dolly.
Jako kluk jsem chodívával za tátou, byl obyčejnej chlap co stavěl domy,
v sobotu jsme sedávali před chatou, vyprávěl a kolem kvetly stromy.
A holky tenkrát měly sukně od rosy a nedávaly pusy na potkání,
ale voněly jak louka, když se pokosí a přitom měly ústa na líbání.
A tak věřím, že snad někdo pochopí, třeba ten co nahý tančí v dešti,
že než se naše bárka ke dnu potopí, ať tu zbyde na hrníček štěstí.
Ať tu po nás zbyde málo trápení a hodně času na otázky dětí,
jdu krajinou a cestou dělám znamení, z osminových not a ze souvětí.
