Hedvábný šátek z vesnické pouti, krepové růže co k pleti jdou ti
cukrovou vatu a písničky třicátých let.
Dva roky prázdnin od Julla Wernea, noc plnou vášně, když budeš věrná,
případně obraz jedné z mých praštěných tet.
R: /:To všechno můžeš mít, to všechno můžu ti dát.
To všechno můžeš mít na každý pád.:/
Kamínek lávy sicilské Etny u dveří možná polibek letmý,
plyšovou želvu a pálenku z Vizovic.
Z vojny mám doma zelené trenky, armádní ešus, ponožky tenký
a hodně lásky, kdo by dal ještě víc?.
R:
Vltavu, Labe, Berounku, Ohři, Severní moře, písečnou bouři
podívej tohle je můj první vypadlý zub.
Na stole leží dort co jsem upek, mám taky jizvy z klukovských půtek
a jednu fotku, kdy jsem hrál za místní klub.
R:
Dřevěnou chatu naproti v lese, brazilskou kávu tak už se nese,
přemýšlím lásko, co ještě pro tebe mám.
Zůstal tu kousek modrého z nebe, až si ho vezmeš nabídnu sebe,
přitom se trémou na tebe nepodívám.
