Zarmoucen v klidu a rozradostněn zimou Sám v prstech knížky dvě, z nich jednu roztrženou Rozkročen jako den, který časně vstane A tichý jako všechno, co je nadýchané Můj přítel "Velký čin" jde ve svém potácení A odmlčuje se, jak by už patřil zemi Je mrtev "Velký čin" a verše psané po něm Už nejsou chráněny, už nejsou pod zákonem Jen blázen hovoří tu: Ještě, ale přec! Já, dovolíte-li, setrvám nakonec Kdo nechce naslouchat, odchází za oponu Kdo nechce utonout, přihlásí se: Já tonu! A tak se všechno vydaří, právě až na ty konce A tak se všechno vydaří, právě až na ty konce