Bylo parné léto a řeka tekla ve mně 
z nebe padal večer a voněla země 
v tom čase za devatero horami 
kam vede brána posečenou travou 
obklopený kouřem 
jsem proplul 
do uplakané Země paní Pampeliššky 
Z kopců se staly hory v údolí ležží seno 
obzor kraj pohltil a vepsal do svých barev 
po dobu dvou hodin jsem necítil tíhu ani vinu 
Taková je daň 
která se platí zlé žženě 
v uplakané Zemi paní Pampeliššky 
Po čtyřech dnech jsem zabloudil ve tmě 
a potkal u zdi vyjevené dítě 
Smálo se na mě skromně jejích ššestnáct let 
Ptal jsem se jí jestli ví jak je krásná 
Odpovídala mi s úsměvem 
-- Blázne ne -- 
v uplakané Zemi paní Pampeliššky 
Dívali jsme se na sebe jako dva stromy 
ležželi v trávě jako spadané listí 
potom se smála nad barevnými zbytky mých ššatů 
šŠeptal jsem bezradně
-- Blázne ne -- 
v uplakané Zemi paní Pampeliššky 
Bylo parné léto a řeka tekla ve mně 
tišše jsem stál a voněla země 
tráva kvetla dál za zavřenou branou 
hrál jsem sám se sebou na schovávanou 
Ruce složžené v klíně 
dvakrát sbohem jednou nashledanou 
Je parné léto a znovu řeka ve mně 
večer přichází a voní země 
-- Dejte pryč ruce chci zpátky tou branou 
chtěl bych ji nevidět ale vrᾞím do ní hlavou 
Chtěl bych jí projít z obou stran 
Být znovu mladý - oklamán 
Chtěl bych ji obejít a vidět co se tím změní 
Ale vím že zeď a tráva 
a uplakaná Země paní Pampeliššky 
nebyla a není