Don don don don don diri don Don don don don don diri don Příběh co právě začíná málokdo z lidí zail Kouzelný les divá krajina já ve snu jen do ní se vrátil Ve víru vichru se zatoulal rytíř bez bázně a hany Zmoený ízní se nahýbal nad studnou odvěkých přání Don diri diri don diri don don diri don dýna tak teskně leskne se jezerní hladina don diri diri don diri don diri don dýna ve stínu leknínu mihne se Ondina Někdo se do studny zadívá a nevidí vůbec nic jde itím pohřbený zaiva nepozná ani svou líc Pane zní vzdálený větru hlas volání vánice zdaleka a její zrcadlo odráí jas zlého i dobrého člověka Zní ze tmy dívčí hlas na břehu jezera a potmě vkrádá se zrada a nevěra Kůň rytíře naeho příběhu který se do dneka vypráví neklidně postává u břehu hrom duní dé padá do trávy A ze tmy září jak bludičky okýnka v chýi z rákosí To rybáři zapálí hromničky sklo v okně dechem se zarosí Dé padá do trávy jak perly do vína Kolik jim zbývá chvil? Hodina? Vteřina? Řetězy osudu příběhu velikost lásky ukula li lesem sluncem i ve sněhu a na dvůr krále Herkula Přísný čas na chvíli zastavil běh kdo tuí na jaký směřují břeh? Nech láska Hanse a Ondiny setrvá v paměti lidí a kadý z nás na zlomek vteřiny sám v sobě oba dva vidí Don diri diri don diri don diri don dýna v podhradí leskne se jezerní hladina Don diri diri don diri don diri don dýna Kolik nám zbývá chvil? Věčnost či vteřina?