Don don don don don diri don 
Don don don don don diri don 
Příběh co právě začíná 
málokdo z lidí zažil 
Kouzelný les divá krajina 
já ve snu jen do ní se vrátil 
Ve víru vichru se zatoulal 
rytíř bez bázně a hany 
Zmožený žízní se nahýbal 
nad studnou odvěkých přání 
Don diri diri don diri don don diri don dýna 
tak teskně leskne se jezerní hladina 
don diri diri don diri don diri don dýna 
ve stínu leknínu mihne se Ondina 
Někdo se do studny zadívá 
a nevidí vůbec nic 
jde žitím pohřbený zaživa 
nepozná ani svou líc 
Pane zní vzdálený větru hlas 
volání vánice zdaleka 
a její zrcadlo odráží jas 
zlého i dobrého člověka 
Zní ze tmy dívčí hlas na břehu jezera 
a potmě vkrádá se zrada a nevěra 
Kůň rytíře našeho příběhu 
který se do dneška vypráví 
neklidně postává u břehu 
hrom duní d隝 padá do trávy 
A ze tmy září jak bludičky 
okýnka v chýši z rákosí 
To rybáři zapálí hromničky 
sklo v okně dechem se zarosí 
D隝 padá do trávy jak perly do vína 
Kolik jim zbývá chvil? Hodina? Vteřina? 
Řetězy osudu příběhu 
velikost lásky ukula 
Šli lesem sluncem i ve sněhu 
až na dvůr krále Herkula 
Přísný čas na chvíli zastavil běh 
kdo tuší na jaký směřují břeh? 
Nech láska Hanse a Ondiny 
setrvá v paměti lidí 
a každý z nás na zlomek vteřiny 
sám v sobě oba dva vidí 
Don diri diri don diri don diri don dýna 
v podhradí leskne se jezerní hladina 
Don diri diri don diri don diri don dýna 
Kolik nám zbývá chvil? Věčnost či vteřina?