Jak mohla vzniknout legenda o jediné žženě 
jediné neposkvrněné žženě 
když ze zástupu jiných nevystupuje takto žžádná 
Maria byla předurčeně krásná 
o samotě vodě a chlebu 
Dítě podzimu a podzimního větru 
sama samojediná 
vyrůstala na rozhraní zahrady a lesa 
sbírala maliny a nosila je dětem odnaproti v nádobách z dlaní 
Byla užž staršší kdyžž ji poslali na trh 
protožže jim v ní unikalo jejich mládí 
Okrádali ji denně a schválně 
otevírali před ní studnici nadbytku 
Zacházela daleko do hor dál od lidí 
někdo ji náhodou potkal 
smála se kamenným smíchem světic 
Stala se z ní tehdy madona chleba 
Stala se z ní tehdy madona chleba 

Nocí byly dlouhé samota krutá jako zabíjení zvěře 
do tmy ji lákaly pootevřené dveře 
Rozhlힾela se kolem sebe bezmocně a dlouze 
obnažžená s holýma rukama proti dívčí touze 
Zvrátila hlavu dozadu a vykřikla ...Ježžíšš! 
Louka se pohnula a ptala se: věř횹? 
A tehdy se z ní stala madona těla 
A tehdy se z ní stala madona těla 

Josef božží pastýř léčil stáda dotykem ruky 
bosýma nohama hladila kamenitou zem 
Měl někde dům prostřený stůl nevěrnou žženu 
žživil se bláznovstvím jedl a pil vem kde vem 
Na kažždém rozcestí si znovu házel halířem 
Vstoupil do spánku Marie tanečním krokem 
dotýkal se jí pod pokrývkou dechem hvězd 
Přecházela nad ní oblaka modré záře 
jako žžhavý a bezmezný obřad z nebeských bran 
a Maria věděla že Josef k ní přiléhá ze vššech stran 
Poznala žže v ní na nic víc nezbývá místa 
zvrátila hlavu dozadu a vykřikla: Ježžšíš! 
A Josef se pohnul a optal se: -- Ty na něj věříšš? -- 
A Maria řekla:-- Ano 
Jsem si tím jista 
Ve jménu ducha otce a syna svatého Ježžíšše Krista -- 
ucítila v sobě tání a pohnula se do tmy jako jarní sněhy 
vlila se do ní řeka s nedohlednými břehy 
A Maria nabízela Josefovi ústa 
připadala si prázdná zbytečná a pustá 
Odtahovala se od něj neznatelně tělem 
čista a prazdná nádoba na božží lásku 
ulehla pod ním na zem do oblázků 
Josef k ní cestu naššel v době zrání 
a tehdy se z ní stala madona vzdání
 
Neznatelným pohybem rozpletla kolem něj nohy 
a Josef ztratil tvář a zmizel v početí 
ve kterém se dotýkaly jejich pocity 
a odkud vstoupil do jejího žživota 
náhle a neohlᚹen 
jurodivý chlapec z nemnoha silných Ježžíšš 
A Maria se Josefa zeptala: -- Teď na něj věř횹? 
A tehdy se z ní stala madona žžena 
A tehdy se z ní stala madona žžena
Maria
Maria
Maria
Maria
Maria
Maria
Maria