Úplně sám sedím a hledím tupě do noci na nočním stolku němý telefon obálky knih se na mě klebí mocí bezmoci nemám důvod ani sílu se hnout A prosím v duchu a mi nevolá ten který mi má dát zprávu zlou a jestli musí tak a proboha nečeká chci vědět vechno naráz najednou Neodolám a podlehnu tajně zvedám z vidlice černé sluchátko poslouchám jak umí ve větru ostnaté dráty osudů spojené nakrátko Laciné útržky cizích hovorů se mi slétají jako supi u ucha černé kroniky banálních hororů spletité čáry ostnatých drátů na dlani života Jsem neznámý vojín s rukou v poklopci poslední kulka války hledá svého člověka poblitá zpovědnice blázen na kopci mlčím - a povodeň slov ze tmy vytéká Meziměsto - uprostřed cizího románu centrála sprostě ádá abych zavěsil váhám a nakonec poslušně poslechnu cukr v kávě se k ránu strachy rozpustil A zlá zpráva která se ke mně větrem donesla byla tak zlá a jsem se jí musel smát Čekám dál jako otrok u vesla a v srdci rezaví ostnatý drát