Máš bílou tvář a kalí se ti zrak máš oči které někdy nevidí Bydlíš v bílé skříni a čteš si tam snář jak málo lidí ti závidí Dlouho do noci svítíš- ach co z toho máš? v poledne na zem spadlé hvězdy počítáš Pod pozlátkem hvězd najdeš nekonečně cest Která z nich bude tvoje kterou si vybereš Kterou půjdeš kterou se dáš? Tebe se básníku bál celý svět ale teď jsou tvá slova zmatená S tebou se básníku smál celý svět tvoje okna zůstala zavřená Na tebe básníku dech větru sáh ach proč je tvá hlava věčně na cestách? Zůstaly ti sny a čtyři holé zdi a touha a zmatek a strach co bude dál Plynové lampy ti nahání strach celý den stojí bez viny Bojíš se tmy možná stejně jako my Tma pláče a není to na ní znát Ze země zvedni svůj stín a běž s ním, jak dlouho chceš! Smrt voní a chtěla by si s tebou hrát Víš tam kde jsi stál tam se nikdo nedíval a víno a slzy a strach a vítr tě nechal padat dál Čas v knihách se zastavil uprostřed vět a z ulic mizí ozvěna Po sté jsi zjistil- je bezpočet hvězd noc černá jako voda v prachu cest Tvé sny dál bezhlavě pádí a vrací se zpět nad mou hlavu a nesmyslem budou barvit můj dětský pláč Víš, tam kde jsi stál tam se nikdo nedíval a vítr a zmatek a úsměvy a dívčí štěstí trvá dál