Světlo polední, slova rozezní, pryč utíkej! Strach je je snad, jen mohutný hrad, nepřemýšlej! A zas jen slova, něžná a tvrdá, pryč utíkej! Poslední akt a smutek je fakt, nepřemýšlej! Výčitky jsou zemská tíž, co ty o tom víš? Svědomí a co dál víc je poslední - úklon a nic!