Světlo polední, slova rozezní,
pryč utíkej!
Strach je je snad, jen mohutný hrad,
nepřemýšlej!

A zas jen slova, něžná a tvrdá,
pryč utíkej!
Poslední akt a smutek je fakt,
nepřemýšlej!

Výčitky jsou zemská tíž,
co ty o tom víš?
Svědomí a co dál víc
je poslední - úklon a nic!