Je pozdní léto a jdeš
snědý a snivý sluncem odpoledním
za tričkem pomeranč máš
a v očích noc, která se nerozední
Potkáš mě u výkladu
a já jsem tvá prvním pohledem tvým
než dojdem na pobřeží
já šeptám se svým srdcem rozechvělým
Miluj mě, miluj mě víc
než kdy jsi mohl snad
miluj mě, miluj mě víc
ať víc než jen prach
zůstává po nás dvou
dávej víc než můžeš dát
Jediný, můj
Akvarel nádherných dní
už vítr svál a do listí skryl
ty pořád dveře mé znáš
však já se ptám - jsi to ty, kdo tu byl
Přicházíš na chvíli jen
a máš mě míň, než když jsi mě hřál
Ač se ti vzdávám jak dřív
už se srdcem svým marně prosím tě dál
Miluj mě, miluj mě víc
než kdy jsi mohl snad
miluj mě, miluj mě víc
ať víc než jen prach
zůstává po nás dvou
dávej víc než můžeš dát
Jediný, můj
Miluj mě, miluj mě víc
než předtím kdy snad
miluj mě, miluj mě víc
ať víc než jen prach
zůstává po nás dvou
dávej víc, než můžeš dát
Miluj mě, miluj mě víc
než kdy předtím snad
miluj mě, miluj mě víc ...
