Zase garáž prázdná na mě zívá, je to sen.
Stojím ve dveřích a jen se dívám, jel zas ven.
Slzy na krajíčku místo kávy polykám,
na ničem už víc mi nezáleží, odjel sám.
Pryč je a s ním jeho Jawa 250
a mně budou se zas v celém městě všichni smát.
A já v okně zase celý týden bláhová,
než se zase vrátí ten, kdo málo rád mě má.
Kéž bych jednou byla celá bílá,
jak ta Jawa 250.
Samý chrom a jinak celá bílá,
jeho Jawa 250.
Žádné srdce, jen dvě kola vířící,
žádné zklamání.
Žádná láska jenom silnic čára dělící.
V hale informací marně hledám jízdní řád,
seznam dálnic, míst a restaurací, kam jen psát.
Úh, už jsem nalepila všechny známky poštovní,
boty prochodila všechny nové, zánovní.
Už znám asfalt, beton, kostky šedé, dlažební,
každá motorka mi zpívá píseň svatební.
S každým blatníkem je ve mně lásky zas méně,
s každým kilometrem stejné přání ve mně zní.
Óu, kéž bych jednou byla celá bílá,
jak ta Jawa 250.
Samý chrom a jinak celá bílá,
jeho Jawa 250.
Žádné srdce, jen dvě kola vířící,
žádné zklamání.
Óu, žádná láska jenom silnic čára dělící.
Óoooooo...
