Až mě černý můry shůry dolů poženou
a ty budeš denně nezřízeně klít
pak z tvých pohledů mi lehký chvění v kolenou
řekne je tu čas se sebrat a jít.
Až mi horké slunce zlatě blejskne do očí
až se letní parno dotkne městskejch zdí
pak líp zavřu splín v zámku klíčem otočím
zase příjde čas a neposedím
Mám hlavu deštěm zmáčenou
smím pít vůni ze všech stran
chci se vznést
chci si plést
z mraků blůzu nařasenou
vychutnat si smích těch voňavejch rán.
Až mě ty mý můry zase dolů poženou
až mi budeš dlouho komedii hrát
tvejm dnům prázdnejch gest jen s pokrčením
ramenou
řeknu je tu čas se na cestu dát.
Zas Mám hlavu deštěm zmáčenou
smím pít vůni ze všech stran
chci se vznést
chci si plést
z mraků blůzu nařasenou
vychutnat si smích těch voňavejch rán.
