Šel od hradu k hradu trubadúr,
o srdce dam si žádal,
pak často střídal mol i dur
a tklivé písně skládal.
Když stichl hrad a stichl dvůr,
když se měsíc koupal v Seine,
tehdy v nocích zpíval trubadúr
své písně z lásky k ženě.
A lou, a lou, a loutna mu hrála,
prý byl v té loutně slavík zakletý.
Šel stezkou k hradu trubadúr
a to byl zase jiný.
Ten všemu říkal c`est l`amore
a čtyři měl už syny.
Když ztichl hrad a ztichl dvůr,
když se měsíc koupal v Seine,
i tenhle druhý trubadúr
šel zpívat z lásky k ženě.
A lou, a lou, a loutna mu hrála,
prý byl v té loutně slavík zakletý.
A lou, a lou, a loutna mu hrála,
prý byl v té loutně slavík zakletý.
Žil na podhradí trubadúr,
ten do třetice třetí.
Jó, to byl chytrý trubadúr,
psal písně, které letí.
O lásce mnoho nevěděl,
potmě vikýře si pletl,
však bílý šátek, tam kde pěl,
mu vždycky k nohám zlét.
A lou, a lou, a loutna mu hrála,
prý byl v té loutně slavík zakletý.
A lou, a lou, a loutna mu hrála,
prý byl v té loutně slavík zakletý.
Co vyplývá, to potěší,
sta hudebníků – soků,
vždyť v písničkách se soutěží
už nejmíň tisíc roků.
A lou, a lou, a loutna mu hrála,
prý byl v té loutně slavík zakletý.
A lou, a lou, a loutna mu hrála,
prý byl v té loutně slavík zakletý.
A lou, a lou, a loutna mu hrála,
prý byl v té loutně slavík zakletý...
