Já před palácem ve tmě budu stát
a čekat, až pan kníže půjde spát,
půjde spát (až pújde spát).
Pak píseň jeho dceři zazpívám,
sto lir já za tu píseň dostat mám,
dostat mám.
Ty liry dá mi jeden mocný pán,
co má s tou kráskou úmysl a plán.
Mám roztoužit jí písní dojemnou,
a oni pak se spolu obejmou, obejmou.
Já tentokráte vzpouru udělám,
že zazpívám a půjdu za ní sám, půjdu sám.
Nic nepozná a bude o mne stát,
když vezmu tomu pánu jeho šat, panský šat.
Já dám jí lásky víc a větší žár
jsem krásnější než pán a ne tak stár.
Ať setnou pak mne zbraní železnou,
už mi noc lásky nikdy nevezmou, nevezmou.
