Potkal jsem na rohu
šedivý ulice
blankytnou oblohu
v krajině skořice.
Co popsat nemohu,
to byla čepice,
červená jak vlčí mák.
Střílel jsem na slony,
na bílou opici,
na růže, na pany,
na turka v krabici,
pak jsem chtěl tři rány
na její čepici mít.
Řekla mi, nelžete,
zkuste to na špičku
a jestli nechcete,
já to mám v malíčku,
zítra si můžete
lekci při měsíčku vzít.
Těšínská jablíčka
bývají kyselá,
červená čepice
pojednou zmizela.
Kde byla z večera
střelnice veselá,
zůstal jsem docela sám.
Střílel jsem na slony...
Řekla mi, nelžete...
Svět jsem už prochodil,
města a vesnice,
nikde však nebyla
ta pravá čepice.
Červených byly snad
stovky a tisíce,
nikde ta, kterou mám rád.
Nestřílím na slony,
na bílou opici,
na růže, na pany,
na turka v krabici,
chtěl bych jen tři rány
na její čepici mít.
Vždyť řekla: nelžete,
zkuste to na špičku,
a jestli nechcete,
já to mám v malíčku,
zítra si můžete
lekci při měsíčku vzít.
