Bylo ráno jako každý jiný
Jarní slunce malovalo stíny
Lidem, který žili v jednom městě
Vadil mrak, tak zatínali pěstě
Měli rádi nebe jako šmolku
Svoji řeč a knedlíky a polku
Dobrý lidi se širokou duší
S dobrým srdcem, který správně buší
Svoje město krásný jako pocel
Svoje děti, který dali do cel
Do cel těsných, se železnou mříží
Za to, že se nesmířily s kříži
Za to, že se nesmířily se zlem
Který vládlo zkrvaveným žezlem
Když ho svíral „milovaný” führer
Co by řekli Goethe nebo Dürer
Co by řekli jeho třetí říši
O Orlici v nadnebeský výši
O „nadlidech”, který vládnou světu
O Židech, co umírají v ghettu
Osud lidí podobal se vraku
Řekli dost a pohrozili mraku
Víru v lásku, svobodu a štěstí
Dali všichni do zaťatých pěstí
Strhli cizí nápisy a hesla
Nejen to ta doba s sebou nesla
Na ulicích vyrůstaly hráze
Na pomoc mý stověžatý Praze
Na pomoc i ztýranýmu světu
Ve strachu říct zase českou větu
Vyhráli z ní nebe jako šmolku
Vyhráli i knedlíky i polku
Vltava zas volně plyne z jezu
Na památku máme vůni bezu
