Den jako složený z barevných pohlednic
Prohlížel si svůj obraz na hladině
A z jeho rozšířených a překvapených zřítelnic
Četlo moře prastarý zápis o nevině
Den sebe slunnější
Hladina moře modřejší
Je v televizi krásnější
Všechny neznámé a nové pevniny
Vynoří se na moři beze svědků
V hlubinách nedohledných vzplanuly ohnivé lekníny
Zvedly hladinu ke slunci jak malinkou cetku
Oheň sebe jasnější
Hlubina neproniknutelnější
Je v televizi krásnější
V žáru magmatu
Ve vodním gejzíru
Vrátila se ztracená Atlantida
Jako by zbytky sloupů
Byly svědomím vesmíru
Jenomže v knihách se toho moc napovídá...
V písku ztracená, s rozmáčeným víkem
Chaluhami zdobená truhla se zákoníkem
Čeká tu staletí mezi lasturami
Až jednou dojde ti, že jsme tu sami
Že jsme tu samotni s nádherou nekonečnou
A věčně ochotni vyskočit před konečnou
Stále v náladě věci komplikovat
A jen díky nám teď začínat znova
V truhle je uložená
Na svitkách zažloutlých
Moudrost učení minulé lidské bídy
Kdo přečte poselství na listech zetlelých
Stane se vládcem Atlantidy
Zhmotňování myšlenek a přání
Magie dorozumívání
Nádherný neznámý kov
Telepatie totálního snění
Neskutečné kouzlo zapomnění
Všech znovunalezených slov
